C. k. místodržitelství výnosem ze dne 28. července roku 1906 čís. 175.387 nezapovědělo utvoření se spolku pod názvem: „Hospodářský spolek pro Želeč a okolí“ se sídlem v Želči.

Proč vznikl tento spolek právě zde, v Želči?

Jiskru k založení spolku vypustil mezi místní osadníky řídící učitel Josef Želivecký. Byl nejen učitelem dítek, ale byl i dobrým rádcem dospělým a znamenitým včelařem.

Těžce nesl neutěšené majetkové poměry svých spoluobčanů, zaviněných nejen zastaralým způsobem hospodaření, ale často také nemírným pitím, karbanem a zadlužováním. Bolestně se ho dotýkalo každé vyprodávání selského majetku a stěhování celých rodin do Ameriky. Radil, napomínal, poukazoval na způsob hospodaření na zdejším velkostatku za tehdejšího vrchního správce Antonína Šourka, výborného hospodáře, který také radou i skutkem přispěl, kde bylo třeba. Poměr mezi velkostatkem a občanstvem byl tehdy velmi přátelský a majitel velkostatku, hrabě Harrach, vycházel občanstvu ochotně vstříc.

Působení Josefa Želivetského na občany přinášelo ovoce a s pomocí podřízeného učitele Jana Mareše se počalo myšlení lidí měnit. Nejprve ale bylo třeba vymanit lid ze spárů nesvědomitých, hlavně židovských lichvářů. Oba kantoři dali dohromady pokročilejší a uvědomělejší rolníky a domkář, s kterými založili onen Hospodářský spolek v červenci roku 1906.

Do spolku se ihned přihlásilo na 40 členů. Prvním předsedou spolku byl zvolen Josef Želivetský, řídící učitel, místopředsedou Josef Jirous, rolník, jednatelem Jan Mareš, učitel, pokladníkem Antonín Pánek, rolník.

První starostí spolku po schválení dne 15. srpna roku 1906 bylo zakoupení členského secího stroje, dobré, čisté osivo, ušlechtilé kusy plemenného skotu. Zároveň se objednala i dobytčí sůl a umělá hnojiva. Secí stroj zakoupen od fy. Strnad z Chýnova, sůl od státních dolů ve Veličce, osivo a hnojiva od Hospodářského družstva v Plzni. Bylo zažádáno o subvenci 100 K na secí stroj, 80 K na luční brány, 300 K na simenského býka a 250 K na kravařskou jalovici. Ostatní výlohy spolku byly hrazeny z členských příspěvků.

Byly zakoupeny odborné knihy a pořádány besedy jako např. s ředitelem hospodářské školy v Táboře či zvěrolékařem ze Soběslavi.

Hned první úroda prodána ve velkém, byl prodán najednou celý vagon ovsa, z něhož se utržilo na jednom metrickém centu o 2 K více, než od překupníků.

Toho samého roku co vznikl Hospodářský spolek, bylo prodáno celé želečské a dražické panství dosavadnímu nájemci dvora ve Vlkcicích Františku Maškovi nájemci dvora Volší Františků Wodňanskému za 2 050 000 K. Noví majitelé panství se hned přihlásili za členy Hospodářského spolku v Želči.

Pro potřeby členů spolku- k získání výhodnějších úvěrů pro zvelebení svých statků a vymanění se „ z rukou nelidských vyssávačů“ a v neposlední řadě i k bezpečnému uložení svých úspor, spolek inicioval v roce 1907 založení Spořitelního a záložního spolku pro obce Želeč, Bezděčín a Třebiště. Tento nový spolek částečně přebral i agendu Hospodářského spolku Želeč – hlavně nákup hospodářských potřeb. Prvním starostou spořitelního spolku se stal opět řídící učitel Josef Želivecký a pokladníkem učitel Jan Mareš. Mimo svoje hlavní poslání spořitelní spolek pamatoval i na místní školu a knihovnu.

Pro další zvelebení hospodaření i obce dali noví majitelé panství podnět k založení melioračního družstva v Želči, které se ustavilo následující rok, tedy v r.1908. Ihned bylo Wolfově inženýrské firmě v Přešticích u Plzně zadáno vypracování melioračního projektu za 12 000 K. Po vyměření na místě byl vypracován meliorační plán za více jak půl milionu korun. Těchto výdajů se množí členové zalekli a jen díky vytrvalosti starosty družstva a poslance Františka Maška se projekt udržel při životě./Kronika obce Želeč, napsal Jan Mašek, učitel/

Zpracoval: Josef Štefl