K roku 1788 za vlády Josefa II. bylo rozhodnuto o vytvoření zálohy obilí pro čas neúrody. Od této doby se započaly budovat pro poddaný, venkovský lid špejchary. Měli v nich společnou zálohu obilí pro zimní a jarní setbu, nebo kdyby přišly neúrody, kroupy či povodeň.Bylo v nich uloženo čtvero obilí – pšenice, žito, ječmen, oves. S vědomím krajských úřadů tak poddaní mohli levně nakoupit obilí k výsevu podle schváleného řádu.

K uchování osiva byly využívány opuštěné hrady, zámky, zavřené kostely, kaple, prázdné kláštery a bez velikého nákladu byly předělány na sejpky- kontribuční špýchary. Kde nebyla vhodná budova, zbudovali si poddaní vlastní sýpky, vždy na místě suchém a bezpečném před ohněm. Na stavbu přispívali vlastními silami a potahy, z obecních lesů si směli vzít tolik dřeva, co vyžadovala stavba.

Je překvapující, jaký byl pořádek ve všem okolo ukládání osiva, vše se písemně zaznamenávalo, jezdili i krajské kontroly. V dochovaných záznamech lze vyčíst, jak rychtáři zapisovali prodej a koupi obilí, jaké úroky z půjček lidé platili a jaké dokumenty posílali rychtáři k zemské revizi – „buchhalterii“.

Zachoval se předpis z roku 1788, kde se upravují regule těchto sýpek- kontribučních špýcharů. Z toho vybíráme:

V království Českém a markrabství Moravskémje na některých panstvích a statcích uvedený pořádek, pro poddané společnou zálohu obilí shromáždit, pro venkovský lid tolik dobrého způsobil, že sme my na tom se snesli, aby ten pořádek v Čechách, Moravě a Slezsku vůbec uveden byl. Protož tímto poroučíme:

1. Aby tu, kde obec již nějakou zálohu založili, a kde ji napotom založejí, na její zachování, rozmnožení, a náležitý oučet zemský úřad, krajští úřadové a zemská buchhalterie touž bedlivost měli, kterouž jim o obstarání královských platů míti přináleží.
2. Kde zálohy obilí dosavad nejsou, tedy s zakládáním jich od 1. listopadu r.1789 má se počátek učiniti.
3. Tyto zálohy obcí mají toliko z toho čtverého obilí, pšenice, šita, ječmena a ovsa pozůstávati.
4. K prvnímu zakládání toho obilí má každý poddaný, kteří pole drží, od toho z řečeného čtverého obilí, které sije, když vejsevek srazil a bezpečně opatřil, třetinu každého vejsevního zrna, kterého jinak pro zimní a jarní zasetí potřeboval, dobré a neporušené vlastnosti na špejchar obce odvésti, a s tím odváděním skrz 3 leta po sobě pokračovati, tak aby v tom času na každém panství, při každém statku a v každém královském městě tak veliká záloha se shromáždila, co by k zapravení jarní a zimní setby zapotřebí bylo.
5. Kdyby v těch třích letech skrz neourodu, potlučení, aneb povodeň odváděti těžko, anebo dokonce nemožno bylo, tedy v tom těžkém roce od poddaného, anke škodě přišel, přisejpání jeho dílu nemá se žádati; nicméně on to v následujících ourodnějších letech nahraditi má.
6. Protož rovněť vrchnosti, tak jako obci, a každému člověku na tom záleženo být musí, aby se tyto zálohy ubezpečily, stále dobře zachovaly a rozmnožily.

Kdyby Novákovic rodiny z Obory nebyloť, starý špejchar v Želči padl by as a na prach proměnil se, ale jejich outlocitnost k záchraně díla vedla a ve stavbě starého muzea a obrazárny obec dočkala se. Ku prospěchu osvěty mezi lidem nýčkodobře slouží.

Zpracoval: Josef Štefl