Vzpomínky na nejznámější obyvatelku židovské komunity v Bechyni.

„Kluci, honem, pojďte se podívat, čarodějnice se jde koupat!“ Stará dáma ve

starodávném koupacím úboru vchází vždy jen do dětského bazénku. Její oči nás

tajuplně pozorují a naše rozpustilá zvědavost je zmrazena. O jakou to zajímavou

osobnost šlo? “ ¹

 Touto tajuplnou osobností byla Rudolfina Popperová, jež za svůj sedmdesátiletý život užívala několik jmen. Již jako uznávaná grafoložka užívala v Čechách jména Dolfina Poppée, v německy mluvících zemích byla Dolphina a bechyňáci ji zprvnu nazývali Madam Poppée, když zestárla, tak čarodějnicí. To proto, že z domu nevycházela v jiném úboru, než černém, který zakrýval celou její postavu.

Tato pozoruhodná dáma se narodila do dobře situované rodiny v Nových Dvorech u Chýnova dne 8. září 1865² a mládí prožila na rozlehlém hospodářském dvoře hraběte Kolovrata, který si pronajal její děd a otec. Její početná rodina byla tvořena matkou Karolinou Popperovou, rozenou Fischlovou, otcem Heinrichem Popperem a devíti sourozenci.³ Vzdělání nabyla na německém ústavu pro učitelky v Praze a v roce 1907 se ve Vídni provdala za o mnoho let staršího pražského továrníka Alfreda Epsteina, kterého opustila již druhý den po svatbě.⁴

 

Jaká to byla ale žena?

Někteří tvrdili, že byla šarlatánka, ale policejní kruhy v mnoha zemích Evropy si ji vážily, byla vyhlášenou znalkyní písma a ve vysokých kruzích byla proslavenou věštkyní. Od mládí si stála za svými názory a její tvrdohlavá povaha ji vynesla odloučení od rodiny.

Byla neobyčejně cílevědomá, celý život zasvětila studiu písma, lidských povah a vlastnila sbírku tisíců otisků dlaní, z nichž se snažila rozluštit osobnost člověka. K tomu ji dopomáhalo i to, že ovládala osm jazyků⁵. Pozorovala lidi kolem sebe, jejich chůzi, pohyby rukou, vystupování, mluvu, to vše si zaznamenávala včetně barvy vlasů a vousů. Tím docílila toho, že byla schopna odhadnout člověka pouze podle jeho zevnějšku a vystupování. Sama vzpomíná na své začátky, kdy chtěla v Praze uspořádat přednášku o grafologii, ale místodržitelství ji zakázalo veřejně hovořit o tomto novém vědním oboru. To se psal rok 1894.

Nedala se, na místodržitelství udělala referentovi několik břitkých rozborů písma. Ten v ohromení jejích znalostí ji zařídil diplom k provozování grafologie v Čechách i v Rakousku. Sama si k provozování této činnosti založila živnost – Institut grafologie.

Velmi zajímavé postřehy ze svého života zveřejnila v pěti článcích v časopise Lázně Bechyně v roce 1931.

Tam zveřejnila i svůj první úspěch ve vysokých kruzích. Začalo to kopnutím do nohy ve Františkových lázních – to se díky tlačenici podařilo Madam Poppée šlápnout plnou vahou na nohu jedné dámě, která byla spřízněna s kněžnou Marií Luisou Bulharskou. Lázeňský

omluvný rozhovor se rozvinul až k pozvání ke kněžně. Ta byla tak potěšena jejím rozborem, že ji věnovala první honorář – 20 zlatých. Její popularita v lázních stoupla tak, že zde uspořádala svoji první přednášku. Když se rodina dozvěděla, že její jméno je vylepeno na plakátech zvoucích k přednášce po celých lázních, zřekla se jí.

Nezlomilo jí to, ale posílilo ve vědomí, že opravdu může lidem pomoci.

Vyrazila do Vídně

Do metropole Rakouska Uherska přijížděla s doporučením táborského rodáka, muzikanta a skladatele Oskara Nedbala. To ji otevřelo dveře ke kněžně Pavlíně Metternichové. Nebylo to ale tak jednoduché – v té době měla kněžna smutek po smrti syna i manžela a tak Madam dlouho čekala v předpokoji na přijetí. Tajemník před ní trhal došlé dopisy řka: „samé žebravé dopisy“ a házel je do koše. Jeden útržek odletěl až do jejího klína. Ze zvyku pohlédla na písmo a pronesla: „ale tento muž je opravdu slušný, pracovitý a čeká toužebně na odpověď“.

„Jak to víte?“ ptal se překvapený tajemník

„Poznám to podle písma“ odpověděla a vysvětlila mu základní pojmy grafologie.

Byla tedy vpuštěna ke kněžně, která ji přinesla tři krabice dopisů. Z jejích rozborů byla tak nadšená, že ji doporučila vlivným vídeňským osobnostem.

To způsobilo, že její umění bylo zveřejněno ve vídeňských listech a během několika dnů byla známa v celém Rakousku. Začala se hrnout pozvání do vyšších kruhů.

Při jedné příležitosti přinesl baron Gustav Warsberg několik rukopisů k posudku. Když baron analýzu přečetl, tvářil se velice zvláštně. Nicméně za pár dnů přišel a pravil:

„Máte ohromný úspěch! Víte, čí to byl rukopis?“

„Nemám tušení pane barone“, odpověděla Madam.

„Je to písmo císařovny Alžběty!“

Její Veličenstvo bylo tak nadšeno rozborem, že se vyjádřilo:

„Kromě mojí matky mi ještě nikdo neřekl tak pravdu, jako Poppée.“

Mocným vlivem císařovny, která ji nadále zaměstnávala, byl na její schopnosti upozorněn zemský soud a policie.

Tak se stalo, že se naše Madam stala přísežnou znalkyní písma u Zemského soudu ve Vídni a začala úzce spolupracovat s policií nejen ve Vídni, ale i v Lipsku, Berlíně a Praze.

Byl to první případ nejen v Rakousku, ale i v celé Evropě, kdy je žena povolána k úřední činnosti. Přesto musela překonat i nedůvěru vysokých úředníků, jak to lapidárně vyslovil šéf státního zastupitelství ve Vídni hrabě Lamezam:

„proti vašim znalostem bych ničeho nenamítal, kdybyste nebyla ženou!“

A její odpověď?

„Excelence, já za to nemohu, už jsem tak přišla na svět.“

I nadále byla pověřena mnoha těžkými případy, z nichž mnohé byly politické, národnostní či náboženské. Při řešení byla z mnoha stran napadána, jak se v sedmijazyčné monarchii dalo očekávat a způsobily jí trvalé nepřátelství.

Doporučením vlivných osob se dostala až k paní Kateřině Schrattové, favoritce císaře Františka Josefa I. Ta jí nabídla pohostinství v jejím paláci, kde se dostala k nejcennějšímu písemnému materiálu té doby. Všichni diplomaté a vlivní mužové světa i Evropy se snažili získat přízeň této vlivné ženy a tak měla ke svému zkoumání množství jejich rukopisů.

A co na její práci říkala policie?

Zde je vzpomínky šéfa detektivního oddělení z Prahy, vládního rady pana Vaňáska:

„Nebyla to šarlatánka, a myslím, že něco uměla – to, když v Trojanově ulici byl proveden dvojnásobný pokus vraždy, kdy vrah falešně vyplnil přihlašovací lístek, oběma ženám rozbil hlavy, pokradl něco peněz a zmizel – zůstal po něm jen přihlašovací lístek. Přinesli jsme ho paní Poppée. Prohlédla písmo a hned povídala – to psal někdo, kdo má co dělat s něčím chlupatým, počkejte…, počkejte chvilečku – byl to asi holič. Hledali jsme podle toho a za týden jsme měli lupiče v rukou. Byl to holič – parukář…

Své poznatky z grafologie shrnula a vydala jako knihu v roce 1896 ve Vilímkově nakladatelství pod pseudonymem Adolf Poppée. V ní byly obsaženy posudky písma význačných osobností, jako např. Jiráska, Herrmanna či Vrchlického. Zpracovala též pro Ottův naučný slovník heslo „grafologie“ a v roce 1908 ji vyšla v Lipsku práce Graphologie, kterou věnovala královně Carole Saské. Její stěžejní prací bylo ale v roce 1922 vydání Učebnice grafologie s ilustrační přílohou.

Ale vraťme se k nám, do Bechyně

Do svého rodného kraje se vracela celý život. Působila nejdříve v Táboře a později od počátku 20. stol. i Bechyni. Madam Poppée trávila letní měsíce u svého bratra, obchodníka Poppera a své sestry Henrietty Lamplové v Bechyni. V zimních měsících bydlela v hotelu Palace v Praze.

Velmi barvitou vzpomínku na její tehdejší pobyt přináší prof. Jedlička⁶ v Národních listech:

„Dolfina Poppée byla tehdy typickým zjevem na procházkách v okolí v červeném županu a s vlasy černými, „jako by byly namočeny do egyptské noci.“ Dlela na zotavené u svého bratra, kupce Poppera, u něhož jsem bydlel. Dostávala poštou denně několik dopisů z Pešti, Vídně, Berlína aj. – samé to úlohy pro posouzení povahy mužů i žen, o něž měl někdo zájem…Zabývala se též chirometrií a chodila za účelem studování tahů na dlani do blízkého zemského blázince v Opořanech.“⁷

Bechyni si zamilovala, trávila zde celé léto. Uváděla to i ve svých inzerátech i na svých dokumentech.⁸ V roce 1919 se dohodla s místní Židovskou obcí a pronajala si bývalou židovskou školu, která je téměř naproti synagoze v Široké ulici.

Stala se zde populární osobou za kterou přicházelo množství lidí a Bechyňáci se podivovali, jací moudří a vážní lidé přišli pro radu k Madam Poppée. Po příchodu k ní do domečku Dolfina zahájila rozhovor otázkou honoráře – byl to přece její chléb! Za nejkratší návštěvu žádala 12 Kč, potom 24 atd. Dvanáctka je číslo světového prostoru a podle mínění hvězdářů se měla stát základem početní soustavy. Počty vycházeli z jejího studia astrologie, které jak říkala ve spojení s grafologií a čtením z dlaně ji pomáhalo dotvářet obraz tazatele či pachatele.

Za světové války poskytovala útěchu matkám a ženám odvedených vojáků. Zrovna tak se ale stávala terčem žertů, průpovídek a hospodských vtipů.

Ani zde, na odpočinku v Bechyni, nepolevila v pozorování lidí a snažila se proniknout do jejich povah. Tuto její vlastnost nádherně popsal milovník a častý návštěvník Bechyně Ruda Just:

„Pozorovával jsem Dolfinu nestřeženě velmi často. Přicházela nenápadně, zdánlivě nevšímavě, oči kryté silnými skly. Byla hodně stará, ale nosila se vždy elegantně, chůzi měla stále křepkou, nadnášivou, třeba tělo bylo tíží věku silně sehnuté. Vždy a všude bystře pozorovala tváře, postavy, způsoby např. ostatních hostů v místnosti nebo dole v lázních. Ještě se také koupávala. Vždycky v dětském bazénku a tu jedině neelegantní: v koupačkách nejstaršího tvaru, směšně nápadných vedle novodobé nenucené a nahaté půvabnosti. Ale jí to bylo jedno. Máchala se v tom žejdlíku vody po svém stařeckém způsobu, bystře však pozorovávala všecko, co se ukazuje a povídá.“⁹

Zemřela 8. března 1934 v pražské Všeobecné nemocnici na ledvinovou chorobu. Je pohřbena na Novém židovském hřbitově v Praze Strašnicích.

….Nad jejím hrobem stojí pomník s německým nápisem :

Naše milá Dolfina Poppée – nezištný člověk, velká badatelka.¹⁰

 

 

Doplnění a vysvětlivky:

1-web města Bechyně

2 –Matrika židovských náboženských obcí v českých krajích, ŽNO Radenín, kn.1748, fol.116, místo narození -Neuhof bez. Platzau(Nera Radenin). Některé prameny mylně uvádějí jako místo narození Nové Dvory u Pacova nebo Nové Dvory u Tábora.

3- další její sourozenci: sestry- Sofie Ornstein, Josefina Gelb, Amalie Benesch, Klara Porges, Hermina Moravec, Henriette Lampl, bratři – Karl Popper, Joseph Popper, a Eduard Popper. https://www.geni.com/people/Rudolfine-Epstein/6000000020751118351

4-některé prameny – např. v časopise JČ. muzea Výběr 2/215 je uvedeno, že byla se svým mužem dva měsíce

5- hovořila česky, německy, francouzsky, anglicky, maďarsky, italsky, polsky a srbochorvatsky.

6-prof. ing. Josef Jedlička doprovázel v Bechyni kolem roku 1900 pěvce národního divadla Karla Buriana a sesbíral s ním v Bechyni, Hodonicích a Nuzicích na sto národních písní, které byly vydány tiskem jak Bechyňské písně. Na prknech Národního divadla je Burian uváděl jako přídavky a vzbudily neobyčejný ohlas – musel je i čtyřikrát přidávat.

7- Národní listy 19.4.1924

8-

9 – Lázně Bechyně, ročník 1935, číslo3, str. 5.

10 – Vošta Karel, Židé na Chýnovsku: Nástin Historie venkovského židovského obyvatelstva v 17. až 20. století.