Kostel Sudoměřice

Farní chrám Páně Všech svatých v Sudoměřicích

Farář František Wildmann      

Farní chrám Páně vystaven jest na vršíčku uprostřed vesnice, skorem uprostřed starého bývalého návsí; neb návsí v dávných dobách v Sudoměřicích bylo velice rozsáhlé, na němž se též několik rybníčků nalézalo, a zaujímalo celou prostoru, která ohraničena jest chalupnickými staveními hospodářskými a uprostřed návsí nynějších domkářských stavení nestávalo; neb uprostřed návsí byl jenom kostel a fara, tehdy plebanie zvaná. Sudoměřice nám představují starou ves českou, dle ryze staročeského způsobu postavenou. Sudoměřice zvaly se za dávných dob Sudomířice, jež jakýsi Sudomír založil a potomci jeho Sudomířici se zde usadili.

Fara, čili plebanie Sudoměřická zdá se, že byla založena již v dobách Vladislavových, když papež Inocenc II. poslal kardinála Quidona do Čech, aby tady poměry církevní urovnal. Ve třech letech od r.1143 – 47 upraveny a ohraničeny všechny farní osady v Čechách a za dob arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic Sudoměřická osada již kvetla. Plebán měl již rozsáhlé pozemky ku své výživě a horní část vesnice Sudoměřic, která se „Farářov“ nazývala, kde měl svou krčmu a kde si mohl sám vařiti několikráte do roka pivo. Obyvatelé „Farářova“ byli jemu poplatní a museli mu na pozemcích jeho pracovati. Taktéž i záduší kostelní bylo značně nadáno, patřil k němu les „Adamovka“ zvaný a pak pole a lučiny kolem lesa toho.

Jaký byl za tehdejších dob chrám Páně Sudoměřický, zdaliž byl již tento nynější v těchto dobách postaven, nedá se určiti. Konfirmační knihy připomínají tyto předhusitské plebány v Sudoměřicích:

  1. Dne 23.Decembru 1359 uváděl plebán Sudoměřický do kostela Hlavateckého nového plebána Otíka Mathiase de Tyn, presentovaného při resignaci plebána Jana od bratří Petra Jošta a ostatních z Rožmberka, jakož i bratří Ctibora, Bernarda a Adama z Hlavatec (I.,par I., pag. 111).
  2. R.1363 stal se tento plebán Otík plebánem v Chýšce a do Hlavatec uvedl plebán Sudoměřický nového plebána, kněze Mikuláše, kaplana Konráda z Ústí ( I., p.II., pag. 10).
  3. Dne 22. Oktob. 1369 ustanoven v Sudoměřicích po smrti plebána Mikuláše k presentaci Abbaka arcibiskupa Děvínského (byl to Albrecht ze Sternberka, dříve biskup Litomyšlský, pán na Bechyni) jakož patrona, za plebana určen kněz Jan Přechů ze Selce (II., 14).
  4. Jan Přechů zemřel r.1378 a 6. Septembri 1378 k presentaci Petra ze Sternberka ustanoven plebánem Heřman z Kořičan z diecése Olomúcké (III., et IV., 98).
  5. Plebán Heřman se svolením patrona Petra ze Sternberka na Bechyni zaměnil svou faru r. 1380 s knězem Janem, plebánem z Veselí, diecése Olomúcké. Záměna stvrzena 30. dubna 1380 (III., 125).
  6. R. 1385 dostal Jan jiné beneficium a do Sudoměřic ustanoven k presentaci Petra ze Sternberka plebánem bakalář Jan. Uvedl jej plebán z Dobronic (IV., 176).
  7. Dne 13. Decembri 1391 po odchodu bakaláře Jana na jinou plebánii potvrzen k presentaci Petra ze Sternberka plebánem Sudoměřickým Dětřich Petrů z Prahy, bývalý notář markraběte moravského Jošta (V., 105).
  8. Dne 6. března 1406 zaměnil si plebán Sudoměřický Jan svou faru s Kašparem, plebánem v Rancířově v Olomoucké diecési, za souhlasu patronů Erharta staršího z Kunštátu otce a Erharta mladšího z Kunštátu syna, kteří vládli na Bechyni. Kašpara uvedl plebán Bechyňský. (VI., 173).
  9. Dne 25. května 1411 měnil plebán Kašpar s plebánem v Starkoči Prokopem. Souhlasili: bratři Maršík a Tomášek ze Starkoče i bratři Erhart a Jiří z Kunštátu na Bechyni. Plebána Prokopa uvedl plebán Bechyňský. (VI., 26).
  10. Dne 26. února 1412 měnil Prokop s plebánem Tučapským Pertoldem. Souhlasili: Konrád z Tučap a bratři Erhart a Jiřík z Kunštátu na Bechyni.(VI., 45).
  11. V r. 1434, dne 7. prosince podával Jan, řečený Bechyňka z Lažan, držitel panství Bechyňského, ke kostelu v Sudoměřicích katolického kněze plebána.

V roce 1490 vystavěl znovu od husitů r.1427 rozbořený klášter zbožný Zdislav ze Šternberka, syn Zdeňkův, pán na Bechyni a přistavěl ke kostelu tomu klášternímu presbytář. Tato chrámová budova klášterní, ač r. 1619, když byla Bechyně od královského vojska Bedřicha Falckého obléhána a posádka Buquoyova, císařská, z Bechyně zahnána a klášter zapálen a zázračné obrazy potupeny a chrám klášterní vydrancován, zůstala přec nezničena, neb chrám Páně klášterní byl tehdy od požáru zachráněn, jen uvnitř oltáře a nářadí kostelní shořelo, a chrám tento v r. 1490 vystavěný, udržel se až po naše doby.

Poněvadž kostel farní Všech Svatých v Sudoměřicích má stejnou podobu s kostelem klášterním v Bechyni, stejný sloh, stejnou střechu, stejný presbytář, stejné kamenné kříže na štítech, jest jisto, že tentýž stavitel, který stavěl kostel klášterní v Bechyni, stavěl i kostel farní Všech Svatých v Sudoměřicích a dá se souditi, že tento zbožný pan Zdislav ze Šternberka, pán na Bechyni, též patron kostela Sudoměřického, dal kostel Sudoměřický asi ve stejném čase s kostelem klášterním v Bechyni vystavěti.

Poněvadž na Bechyni vládli pánové katoličtí Šternberkové, nebyl dosazen do Sudoměřic žádný utrakvistický plebán, však o katolickém plebánu se též již žádné zmínky nečiní, byla asi nadále Sudoměřická osada bez katolických duchovních, neb když v roce 1528 dne 8. června Bechyňské panství v držení pana Krištofa ze Švamberka přišlo, vypočítávají se dědiny k tomuto panství patřící jako: půl města Bechyně, vsi Smoleč, Brzehrobice, Černěšovice, Černice, Hodonice, Hodětín, Blatec, Kurakov, Sudoměřice a Radějice (archiv Třeboňský).

Taktéž v r. 1530 dne 27. září odevzdáno zboží Bechyňské Krištofovi od bratří ze Šternberka a popisuje se: zámek Bechyni, dvory poplužní, město s předměstím, krčmami atd., vsi Sudoměřice, Bežerovice, Smoleč, Blatec, Černice, Hodětín, Oltyně, Čečkov, Černýřovice, Hodonice, Hněvkovice, Vyhnanice, Hlavatce, Jehnědno, Lhota, Chrášťany, Senožaty, Hvožďany, Netěchovice, Dražice, Doubrava, Sepekov, Zalší, Hodušín, Božetice, Nové Dvory, Olší, Podboří, Radětice, Nuzice, Držkrajov, Přesečnice, Hartmanice, Doubí, Horní Bukovsko, ves pustá Benešovec, Kurakov, Ponědraž, Freihelče, Lhota Německá s podacími kostelními a s klášterem v Bechyni.

Roku 1596, když Petr Vok z Rožmberka nadělal na Bechyni mnoho dluhů, veda velký dvůr, umínil si prodati Bechyni Adamovi ze Šternberka za 119.000 kop míšenských.

K Bechyni patřilo: Zámek se staveními, tvrz Březnická, město s podacím sv. Matěje a s kostelem Všech Svatých v Sudoměřicích, dvory: Nový za městem, Kamenný, Březnický, Chrášťanský, dva ovčíny v Kamenném a v Chrášťanech, mlýn hořejší nad klášterem, Valchářovský, mlýn dolejší pod zámkem, vsi: Senožaty, Lišky, Černešovice, Smoleč, Bežerovice, Hůrka, Sudoměřice, Černičky, Hodětín, ves pustá Benešovec, Blatec, Čečkov, Hodonice, Nuzice s Červeným mlýnem, Radětice, Hvožďany, Chrášťany, Dolní Březnice, Komárov, část Netěchovic, Bečice u Týna, tvrz a dvůr Zeleč, plat z Ústrašic, Hlavatce, Velké Svinky, Vyhnanice, Všechlapy, Dudov, Třebelice, Skrejchov, Podolí, Čenkov, Dobřejovice, Bečice, Libějovice s chalupou Drtinovskou a s Červeným na Cabrově, Radimovice, Zhoř, Maršov, Obora, Bezděčín a Třebiště, Malšice s podacím sv. Trojice a Lomy od panství Choustnického (Všechlapy též od panství Choustnického).

Z toho viděti lze, že v té době nebylo již v Sudoměřicích plebána, poněvadž se o podací nečiní zmínky a přičítá se kostel Všech Svatých k Bechyni. V té době asi Bechyňští kněží přisluhovali každou třetí neděli a každý druhý svátek po Božím hodu a tu neděli po Všech Svatých při kostele Sudoměřickém, kamž z Bechyně vodívali procesí, která bývala četná.

Když v r.1619 vojsko Bedřicha Falckého, zimního krále, obléhalo Bechyni, vojsko císařské pod Buquoyem odtud vypudilo, klášter spálilo a zázračné obrazy potupilo, když v tom čase statky katolického pána Adama ze Šternberka, který s Jaroslavem Martinicem a Vilémem Slavatou co místodržitel a nejvyšší purkrabí katolíky hájil a legitimního krále Ferdinanda II. se zastával, plenilo, byly zajisté tehdy popleněny i Sudoměřice a kostel Sudoměřický vydrancován. Neb když po bitvě na Bílé Hoře r. 1620 katolictví po celých Čechách se zavádělo, byl Sudoměřický kostel skorem pustý.

A obyvatelé osady Sudoměřické, chtějíce míti ve svém chrámu služby boží, museli si potřebné věci zjednati. Tak z té doby činí se zmínka, že oba zvony na věži kostela v r. 1638 nákladem Sudoměřických osadníků a bratří Knotků pro Sudoměřický kostel zařízeny byly a kostel ten doposud jiných nemá. Když na oltáři velkém nebylo žádných svícnů, tu v r. 1641 oba svícny cínové Daniel Vrkoč kostelu Sudoměřickému daroval.

Taktéž v roce 1656 altare portatile zařízeno bylo s nápisem: „Anno Incarnationis Domini nostri Jesu Christi 1656 die 8 mensis Novembris in octavo OO. SS. Illustrissimus et Reverendissimus DD Josephus Corti, Dei et apostolicae Sedis gratia, archiepiscopus Sebastinus et Sufraganus Pragensis, consercavit hoc altare in honorem Dei omnipotentis et Omnium Sanctorum, specialiter autem in honoremSti Martianis martiris, S. Saturnini, S. Olympii martiris et S. candidae martiris, quorum reliquiae hic positae sunt“.

Poněvadž v tom čase byl nedostatek katolických kněží, zůstala osada Sudoměřická přidělena k děkanství Bechyňskému. Bechyňské duchovenstvo každou třetí neděli a o svátcích střídavě sloužilo v Sudoměřickém Chrámu Páně služby Boží. Na druhý svátek velikonoční, na slavnost Nanebevstoupení Páně a v neděli po Všech Svatých přicházelo procesí z Bechyně do Sudoměřického chrámu Páně, kde slavné služby Boží konány byly a za které každé Bechyňský děkan 2 zlaté obdržel. Též na slavnost sv. Štěpána bývaly v Sudoměřicích slavné služby Boží.

Kněz Bechyňský, ať byl z děkanství aneb františkán z kláštera, když přijel do Sudoměřic konat služby Boží, sestoupil vždy ve staré faře k Bechyňkému děkanství patřící, tam byl v přední části stavení uchystán pokojíček pro kněze, kde si odpočinul, aneb byl přes oběd, když měl odpoledne požehnání.

Za těch dob, co Bechyňští děkanové užívali příjmů z fary Sudoměřické a přisluhovali do Sudoměřic, zmizelo úplně záduší kostela Sudoměřického, které oni si pozměnili za lesy u Rataj, a záduší to Sudoměřické i s lesem Adamovkou, polmi a lučinami podržela si vrchnost Bechyňská, přivtělila je k oboře Černické a ubohý kostel Sudoměřický neměl a nemá nic.

Požíval a až dosud požívá Bechyňský děkan od Sudoměřické fary: 13 jiter 903 sáhy polí, 10 jiter 787 sáhů luk, 13 jiter 669 sáhů pastvin, 1 jitro 1438 sáhů lesa, 530 sáhů zahrady a starou faru co stavení hospodářské. Kromě toho 30 sáhů dříví ročně ze zádušního lesa u Rataj, vyměněného za Adamovku u Sudoměřic, kterou vrchnost Bechyňská přidělila k oboře. Z výkupu 70 a třičtvrtě strychu žita, 70 a třičtvrtě strychu ovsa a 59 a třičtvrtě strychu ječmene co desátku. Mimo to ještě 6 zlatých za slavnosti, jež do Sudoměřic za tři poutě vykonával, 15 zl. 40 kr. za letník a 20 zl. za fundační mše a celoroční prosby.

Při upravování far za císaře Josefa II. v r. 1785 bylo povoleno guberniálním dekretem ze dne 21. října 1785 zařízení fary v Sudoměřicích s kooperatorem. Matice náboženská přijala patronát, ač Sudoměřická fara čili plebánka vždy patřívala pod patronát Bechyňské vrchnosti, gubernialním dekretem ze dne 21. července 1786 nad farou a kostelem v Sudoměřicích. Dekretem biskupským ze dne 15. února 1787 určeny k farnímu kostelu Všech Svatých v Sudoměřicích co osada Sudoměřická tyto vesnice: Sudoměřice, Smoleč, Bežerovice, Všechlapy, Hodětín, Hodonice, Černešovice, Hutě, Blatec, Březnice, chalupy u Smolče„Pazderny“ zvané, Sádky, dvě myslivny a dvě chalupy hájovny. Sudoměřická fara patřila k vikariátu Bechyňskému. Vikářem tehdy byl Bechyňský děkan Fabian Hlaváč, sekretářem Chrášťanský farář František Dvořák. K vikariátu Bechyňskému náležely tyto fary: Bechyňské děkanství, Bernardická, Chrášťanská, Dráchovská, Hlavatecká, Milevská, Sudoměřická, Opařanská fara, pak lokalie: Hodušínská, Chýšecká a Sepekovská.

Nový farář Sudoměřický, jemuž se z náboženské matice postavil v přízemí malý domeček co fara u kostela, měl 420 zl. a kooperator 210 zl. Stará fara, všechny pozemky farní, všecek desátek, stará fundace a vše, co dříve děkan Bechyňský od Sudoměřické fary požíval, zůstalo u děkanství Bechyňského a nový farář neměl ničehož, kromě 420 zl. ročně.


Prvním farářem Sudoměřickým byl jmenován dne 15. února 1787 P. Fulgentius de Burgis, kněz z Táborského kláštera augustiánského, od prvního biskupa Budějovického Prokopa hraběte Schaftgotsche. Bydlel ve staré faře, poněvadž nová nákladem matice náboženské se teprve stavěla a která teprv roku 1788 dostavěna byla. P. de Burgis byl rodilý Švýcar z Luzu, narozen 10. dubna 1733.

V Sudoměřicích se mu nevedlo dobře, vrátil se roku 1791 dne 19. srpna zase zpět do kláštera Táborského. Za něho zřízen nový hřbitov za vsí u Sudoměřic a dne 6. července 1787 od něho posvěcen. První na tom hřbitově byla pochována Anna Markova, dvě leta stará dívka ze Sudoměřic. Za něho byl prvním kooperatorem P. Markvart Rudolf, který dne 21. dubna 1787 do Sudoměřic poslán byl, však dne 30. ledna 1789 do Stálce za prvního lokalistu se odebral. Druhým kooperatorem byl P. Damián Bažant, který po odchodu P. Fulgentia de Burgis byl v Sudoměřicích administrátorem.

Druhým farářem Sudoměřickým byl Kajetán Xaver Růžička, poslední převor kláštera Píseckého z řádu Dominikánského, v roce 1787 zrušeného. Byl doktorem svobodných umění a filosofie, taktéž i theologie doktorem. Byl rodem z Pelhřimova. Za něho byla fara i škola dostavena v r. 1791. Byl znamenitým pomologem a šlechtil stromy v zahradách po celé osadě. Zemřel dne 24. dubna 1799 a pochován na novém hřbitově.

Třetím farářem byl Pavel Burger, rodem ze Stříbra, první světský kněz. Osadníci jej milovali pro dobrotu srdce jeho. Měl u sebe rodiče, které pečlivě živil a ošetřoval.

Po každém jídle jim ruku líbal a říkával: „Rodičové moji jsou toho příčinou, že jsem knězem, proto co mám, pochází od nich.“ A když jeho otec se smrtí zápasil, volal Burger, drže otce v náručí svém s pláčem: „Smrti odstup, ještě hodinu otce svého předrahého při životě nechť zachovám.“

Odebral se r. 1809 do rodiště svého Stříbra na odpočinek. Za něho byli kooperatoři: P. Damian Bažant, exkapucín z kláštera Hořického a Josef Suchánek.

Čtvrtým farářem byl František Václav Hanikýř, rodem Pražan. Matka jeho radostí plesala, že zrodila tři syny, kteří byli všichni kněžími a dvě zbožné dcery. Bratr jeho byl farářem v Hlavatcích, později v Plané, bratr jeho druhý Antonín po vysvěcení svém r. 1777 byl exjezuitou a kaplanem v Sedlci, Klokotech, v Jindřichově Hradci a lokalistou v Číměři, pak bydlel v pensi u svého bratra faráře v Plané a stal se v r.1829 zakladatelem „Dědictví Svato-Janského“, jemuž 1000 zlatých stříbra svého podílu odkázal.

Za faráře Hanikýře v r.1811 bylo veliké sucho a v r.1812 strašná drahota a francouzské války. Strych žita byl za 100 zl., ječmene za 85 zl., hrachu neb pšenice za 120 zl., ovsa za 40 zl., bramborů za 35 zl. bankocetlí, jichž 100 platilo 20z. stříbra. P. Hanikýř dostal se v r.1814 za faráře do Bernardic. Za něho byl kooperatorem František Ambrož a Václav Toman.

Pátým farářem byl Antonín Sádlo z Minic, jenž se stal farářem 8. ledna 1815, dal studnu na faře vykopat a zdi kolem starého hřbitova u kostela rozkopat, kámen k novému hřbitovu odvézt a zdí hřbitov ohradit, neb do té doby byl nový hřbitov jenom plotem z klestu obehnán.

V r.1821 bylo na Štědrý den tak pěkně, že lidé z Obory chodili bosi, pan farář téhož dne květiny do zahrady na slunce vystavoval a včely lítaly. Přišel v r.1823 do Strmilova za faráře. Osadníci jej nechtěli propustit a dítky jej s pláčem chytaly a prosily jej, aby v Sudoměřicích zůstal. Za faráře Sádlo byl v Sudoměřicích kooperatorem P. Adanctus Leopold, bývalý vojenský kaplan u pluku de Keil z řádu bosých Augustiánů a Martin Bališ z Jindřichova Hradce, jenž byl muž učený, a spolu nadaným básníkem, neb písně od něho složené, zpívají se doposud v Sudoměřicích.

Šestým farářem byl Felix Rataj, rozen v Sušici, jenž 27. března 1824 do Sudoměřic nastoupil.

Za něho v r.1826 přestavoval se Sudoměřický kostel Všech Svatých. Kostel ten byl velmi ušlechtilé stavby. Střecha nad míru štíhlá, vysoká, okna a presbytář ve slohu gotickém, nad lodí pak taflovaný strop, který byl v tom čase velice sešlý. V tom čase byl kostel sklenut, ale tak ohavně, jako nějaká maštal, gotická okna rozbita a zazděna a udělána okénka malá v polokruhu, postaveny nejapné pilíře zvenku, které celý chrám zostouzejí. Zkrátka stavba chrámová byla tehdy celá znešvařena a celý kostel zohyzděn.

Kostel byl toho času kamennými plotnami vydlážděn, kdežto dříve jenom cihlami položen byl, a když se dne 1. října 1826 cihly vylamovati počaly, nalezlo se pod nimi množství kostí, neobyčejné velikosti hnátů a zubů, zbytky to z lidí pochovaných zde před několika staletími. Též kůr býval dřevěný, jako nějaká pavlač, šlo se na něj z kostela. V tom čase byl vystavěn též nový kůr, klenutý, zděnými sloupy podepřený. Když zeď kostelní co vchod na kůr prolamovali, přišlo se v gruntech na samé kosti, které byly přes půl druhého sáhu hluboce složeny, ano všude kolem chrámu bylo plno kostí, množství prachu ze shnilých těl a kostí, z čehož vidno, že chrám Páně Sudoměřický musí být velice starý.

Rataj se stal v r.1834 děkanem v Pacově. Za něho byli kooperatoři Martin Bališ a Antonín Kroupa, oba velice vážení a přičinliví duchovní, kteří jak v kostele, tak i ve škole mnoho pro blaho celé osady působili.

Sedmým farářem byl Antonín Vitoušek z Kasejovic rozený, který se dne 1. května 1835 do Sudoměřic dostal. Byl to kněz učený, velice přičinlivý a na osadě oblíbený, který se stal tajemníkem, pak správcem vikariátu Bechyňského.

On zaznamenal mnohé věci důležité, z kterýchžto zápisků pak možno bylo sestaviti dějiny a pamětnosti osady Sudoměřické. Zemřel v Sudoměřicích 24. června 1847. Za něho opraven nový hřbitov, vystavěna umrlčí komora a zdi ze starého hřbitova kolem kostela úplně odstraněny.

Osmým farářem byl Dominik Švehla, rodem z Počátek, který dne 17. prosince 1847 do Sudoměřic nastoupil. Poněvadž osadníci v r.1848 děkanu Bechyňskému desátek odváděti nechtěli, pravíce, že on desátek ten neprávem užívá a že desátek ten patří Sudoměřickému faráři, který na osadě pracuje, a poněvadž zdál se býti i Švehla do toho zapleten, kommutoval s Koseckým farářem

Františkem Tonnerem, který co devátý farář dne 1. března 1850 do Sudoměřic nastoupil. Poněvadž stará josefinská fara byla velice malé stavení a nevyhovovala, dal si velikou práci nežli zmohl, že se nová, nynější fara, stavení to veliké, prostranné stavělo. Když pak nová fara byla vystavěna, přišel Tonner na odpočinek a do nové fary přistěhoval se dne 18. prosince 1865

desátý farář Josef Vaňous, rodem ze Svinku, výtečný hudebník a citherista, za něhož a jeho kooperatora Františka Wildmanna sbírkami po osadě vnitřek kostela se upravoval.Všechny tři oltářní obrazy byly nově malovány, taktéž i křížová cesta od táborského profesora Husníka.

Dne 6.-7.července v noci 1870 uhodil blesk do věže kostelní, aniž by byl zapálil. Bylo to v 1 hodinu v noci, uhodil do křížku na věži, křížek zbortil, trámy ve věži rozštípal, s věže seskočil do kostela, začadil na obou postranních oltářích zlacení a oknem u sv. Jana Křtitele vyletěl ven, okno celé roztříštiv. Věž z kostela celá spadla a poškodila se pádem tím krytina na kostele velice. Vaňous jsa velice pakostnicí stižen, odebral se dne 1. října 1873 do Veselí nad Lužnicí na odpočinek. Po něm přišel bývalý Sudoměřický kooperator co

jedenáctý farář Antonín Jenne, rodem z Vltavotýna dne 28. ledna 1874. Za něho odkázal Jan Panský z Černešovic kapitál 1 000 zl. co nadlepšení pro kooperatora, by sobě úroky vybíral.

Též v r.1877 dne 9. srpna přišla komisse do Sudoměřic, aby prodala pozemky farní, jež děkan Bechyňský užívá. Bál se totiž děkan vdp. Václav Vorel, který ze Sudoměřické osady jest rodákem, aby pozemky ty zase k Sudoměřické osadě, jak právem by bylo, nepřipadly, proto pracoval vší silou, aby pozemky ty prodati mohl, což se mu též podařilo. Tím fara Sudoměřická oloupena jest o poslední majetek, takže nyní při faře té není pražádného pozemku, kdežto dříve fara i záduší bylo hojně statky nadáno.

V r.1878 opravován kostel, věž z prken postavena a před farskou zeď zařízena, aby vlhkost do farní budovy se nestahovala. Jenne nebyl v Sudoměřicích spokojen a odstěhoval se 7. prosince 1878 na faru do Novosedel.

Co dvanáctý farář po něm přišel František Šedivý, narozen v Strejčkově, přistěhoval se do Sudoměřic dne 29. března 1879. Mnoho opraviv jak na kostele tak na faře, odstěhoval se 22. prosince 1885 na faru do Žirovnice.

Po něm přišel třináctý farář dne 2. května 1886 František Wildmann, rodem z Kamenice nad Lipou a bývalý kooperator ze Slavíkovic na faru Sudoměřickou.


Ve vesnici Březnici, která bývala samostatným statkem, bývala u tvrze tamní zámecká kaple, která měla a má doposud diamantové klenutí. Nyní slouží za byt strojvedoucího v Březnickém lihovaru. Na návsi v Březnici postavili si sousedé zděnou kapli, dva sáhy dlouhou a dva sáhy širokou, plechem krytou, v níž se nalézá na prkně malovaný obraz sv. Jana Nepomuckého, kterou r.1826 zednický mistr Kudrna z Tábora vystavěl. Tvrz Březnická nyní slouží za sýpku.

Z majitelů Březnice připomíná se ve 14.stol. Štěpán z Březnice, jinak ze Štramberka a Vchýna z Březnice, předek pozdějších vladyk Pacovských. Roku 1388 Březnici obdržel Petr Majnuš z Březnice, později straník Táborů. Petr Majnuš byl ve službách Jana Bechyně z Lažan.

Později se připomíná vladyka Bušek z Březnice.

Na konci 15.stol. připomíná se Marketa z Březnice a Jiřík Majnuš, strýc její.

V r.1510 držel tvrz „Březnici za Týnem“ s dvorem poplužním Jan Čabelický ze Soutic, jenž v dědictví to Vilémovi z Bernsteina a Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu dědičně zapsal, kdyby měl on a jeho děti pomříti. Zboží Březnické mělo nyní na nějaký čas společné držitele s Týnem nad Vltavou.

Po Janovi dotčeném následoval syn jeho Prokop a po jeho smrti manželka jeho Johanka z Úšavy.

Syn její Jan držel Březnici a Týn. Týž prodal tvrz Březnici s dvorem, štěpnicemi, chmelnicemi, zahradami, pivovarem, ves, ves Komárov s příslušenstvím Petrovi Vokovi z Rožmberka na Bechyni za 1000 kop grošů českých. Od těch dob patří Březnice k panství Bechyňskému.

Kaplička sv Janu Nepomuckému zasvěcená nalézá se též ve vsi Černýšovicích a ve vsi Smolči. V Hodětíně jest pak na návsi kaple sv. Václava.

Petr Vok z Rožmberka založil r.1586 oboru Černickou, zrušiv vsi Černičky a pustou ves Benešovec a přikoupil statek Vyhnanický, jehož lesy a tvrz „Panianin“ k oboře přivtělil. Obora tato obnáší 2 800 jiter lesa a jest dřevěným plotem ohražena. V ní se nalézá vysoká zvěř, jelenů asi 80 a černá zvěř v počtu asi 250 kusů. Zvěř tato dostala se z obory Zvíkovské od pánů ze Švamberka darem panu Vokovi z Rožmberka na Bechyni do Černické obory a zvěř ta udržela se tam přes tři sta let až po naše doby.

První kníže z Paaru, Jan Václav, vystavěl r.1766 v oboře též lovecký zámek a jeho nástupce kníže Václav z Paaru r.1792 druhý zámeček pro lesmistra. Na podzim bývají zde každého roku slavné hony na zvěř vysokou a černou, k nimž se mnoho vysoké šlechty schází. V okolí Sudoměřickém nalézá se velmi dobrá železná ruda v hojném množství, taktéž i bílá hlína na porcelán. Zvláštností jest, že se zde nalézají bílé kuličky, které v ohni rozehřáté činí silný výbuch.

Osada Sudoměřická byla ve válkách husitských, zvláště pak ve válce třicetileté velice zpustošena, takže v té době nalézalo se ve vesnicích více jak dvě třetiny staveních pustých. Nyní čítá 2337 obyvatelů katolických a 7 židů.

 

Otištěno v časopise Method, ročník XIX, Praha 1893.